O knize: 2017 / „...Tisíc let jsem se nepodíval do této ulice Birzhevoy - směsice dvorků skladišť se skromným klasicismem. Na místě stodoly, která vždy potřebovala tajemné úklidové a kalandrovací služky, se staví něco módního, kříženec truhly a akvária, ale Slávka a Ženka se přede mnou objevily jako živé. Procházíme z hostelu ke všem dvanácti kolegiím a poté, co jsme si se Slavou na rohu Sredného a Tučkova vyměnili mrknutí, na rozdíl od důkazů ujišťujeme Žeňu, která rozhořčeně smrká sliny přes zlomený přední zub, že objížďka podél nábřeží Makarov je kratší než podél Birzhevoy…»